Vliv složení mobilní fáze na retenci solutů byl již diskutován na tomto místě. Ve dvousložkových (binárních) systémech dochází k poklesu retence s rostoucí objemovou frakcí organického rozpouštědla a s klesající polaritou organického rozpouštědla v mobilní fázi. Vliv objemové frakce organického rozpouštědla j v mobilní fázi na kapacitní poměry solutů k byl popsán rovnicí:^[1]

kde k_a a m jsou opět konstanty nezávislé na objemové frakci organického rozpouštědla v mobilní fázi a experimentálně byla prokázána její přibližná platnost. Kapacitní poměr ka je kapacitní poměr v čisté vodě jako eluentu, získaný extrapolací experimentálních údajů a m je parametr přímo závislý na síle organického solventu a povaze solutu. Vyšší hodnoty m vedou k rychlejšímu snížení retenčního poměru i když j se zvyšuje. Pro malé molekuly se hodnoty parametru m pohybují mezi 7 a 10, pro polymery jsou tyto hodnoty daleko větší, což vede k potvrzení, že parametr m je závislý na povaze solutu. Hodnoty těchto konstant lze získat lineární regresí závislostí logaritmů kapacitních poměrů k solutů na j, které jsou pro používané obsahy organického rozpouštědla u většiny látek přímkové. V logaritmické formě přejde rovnice na tvar:

a logaritmy kapacitních poměrů klesají s klesajícím obsahem organického rozpouštědla v mobilní fázi. Lineární závislot se v praxi nejčastěji používá i když není příliš exaktní. Závislost logaritmu kapacitního poměru solutu na objemové frakci organického rozpouštědla v mobilní fázi je totiž kvadratická:

kde d je experimentální konstanta.

Literatura

[1] Berendsen G.E., Galan L.: J. Chromatogr. 196, 21 (1980).

[Top of Page]

Last modified: