Teorie toku mobilní fáze postkolonovým reaktorem
Derivatizace za kolonou (post-column derivatization) se někdy rovněž nazývá on-line derivatizace a jedná se o průtočný reaktor,
který je umístěn za chromatografickou kolonu. V průběhu reakce dochází k rozmývání zóny v celém systému, které je nutno potlačit na minimum, čehož se dosáhne vhodnou konstrukcí reaktoru, směšovačů a spojovacího potrubí.
Tok kapaliny reaktorem by se měl svými vlastnostmi blížit pístovému toku bez axiálního promíchávání mobilní fáze. Podle účelu lze pak používat různé typy reaktorů a to buď prázdné, které jsou vhodné pro rychlé reakce, kdy doba zdržení tr v reaktoru je menší než 30 sekund, nebo náplňové, které jsou vhodné pro chemické reakce pomalé, kdy vyžadujeme 30 s > tr < 5 minut.
Rozšiřování elučních zón, které přicházejí do reaktoru z kolony a procházejí jím za současné tvorby derivátu, je uvnitř reaktoru způsobováno axiální disperzí,[1] která se vyjadřuje rozptylem st,r2, resp. standardní odchylkou st,r, kde r značí příspěvek reaktoru (vlastního kromě kolonového příspěvku st,c:
|
Průtokový kapilární reaktor
Pro standardní odchylku průtokového kapilárního reaktoru platí:
|
kde parametr kt,r (<1) vyjadřuje vliv svinutí kapiláry a platí pro dlouhé úzké kapiláry a Dm - koeficient molekulární difúze v reakční kapalině.
Svinutím rovné kapiláry do šroubovice dojde k potlačení axiální disperze vlivem sekundárního toku, který způsobuje radiální promíchávání. Následkem toho dojde pak zcela k potlačení laminárního proudění. Snížení rozptylu eluční zóny vlivem různého svinutí kapiláry je ukázán na obrázku č. 1. Nejlepších výsledků (vyjádřená jako výška teoreického patra H [mm]) se dosahuje ve spletených kapilárách (tzv. copánek), pokud je kapilára pouze stočená nebo rovná. Detail spletené kapiláry je ukázán na obrázku č. 2.
Obr. č. 1 Rozšíření eluční zóny pro různě svinuté kapiláry - vliv parametru kt,r
|
Obr. č. 2 Reakční kapilára - copánek
|
Tlakový spád Dp dosahovaný na úzké kapiláře je dán modifikovanou Poiseuilleovou rovnicí:[2]
|
|
kde dt je vnitřní průměr kapiláry, tr- průměrná doba zdržení látky v reaktoru (residence time), L je délka kapiláry, h - dynamická viskozita kapaliny (mPa.s), F -objemový průtok.
Úpravou výše uvedených rovnic dostaneme:
|
Z rovnice je patrné, že rozmývání zón (rozšiřování píků) je závislé zejména na průměru reakční kapiláry dt a objemovém průtoku F. Při konstantní hodnotě reakčního času se zmenšujícím se průtokem se rozmývání zón v kapilárním stočeném reaktoru zvyšuje.
Axiální disperzi je možné snížit geometrickým uspořádáním trubkového reaktoru např. jeho spletením, čímž dojde k rozrušení parabolického profilu toku (vlivem geometrické deformace proudnice). Změna geometrického uspořádání se realizuje u kapilárních reaktorů zhotovených z PTFE.[3],[4]
Trubkový náplňový reaktor
Trubkový náplňový reaktor je trubice, stočená do spirály a naplněná neporézním materiálem. Je-li náplň trubkového reaktoru tvořena skleněnými kuličkami o velmi malém průměru (dp »10 µm), pak axiální disperze je srovnatelná s disperzí v apilárním reaktoru. Pro rozptyl chromatografické zóny v náplňovém reaktoru platí:
|
kde h je redukovaná výška teoretického patra, která se vypočte z empirické rovnice vyjadřující vztah mezi redukovanou
výškou teoretického patra a redukovanou rychlostí mobilní fáze v = udp/Dm v závislosti na vlastnostech a geometrii lože (koeficient g vyjadřující vlastnosti lože a empirická konstanta A daná geometrií lože):[5]
|
a pak dosazením do předchozí rovnice platí:
|
kde Lr je délka náplně reaktoru a tr je doba zdržení. Z rovnice je patrné, že nejmenších hodnot st,r se dosáhne použitím dlouhého reaktoru plněného malými částicemi. Z experimentálních hodnot h jako funkce v v závislosti na geometrii reaktoru a velikosti částeček náplně, je patrné minimum, které udává optimální řešení.[6]
Literatura
[1]. Horváth C.G., Preiss B.A., Lipsky S.R.: Anal.Chem. 39,1422 (1967).
[2]. Tijssen R.: Anal.Chim. Acta 114, 71 (1980).
[3]. Hofmann K., Halász I.: J. Chromatogr. 199, 3 (1980).
[4]. Engelhardt H., Neue U.D.: Chromatographia 15, 403 (1982).
[5]. Done J.N., Knox J.H.: J. Chromatogr. Sci 10, 606 (1972).
[6]. Deelder R.S., Knipers A.TJ., van den Berg J.H.M.: J. Chromatogr. 255, 545 (1983).
Last modified: